Miliardový projekt z Václaváku skončí asi žalobou 

2. 7. 2014 E15 
Daniel Novák
Celý článek zde>

 

Developer chce po důchodci miliony. Odmítá Květinový dům

7. 6. 2014 Pražský deník 
Petr Štrompf
Celý článek zde>

 

Dům na Václavském náměstí je v kritickém stavu, tvrdí developer

6. 12. 2012 Metro.cz 
Adam Váchal

Jedni tvrdí, že dům na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice je kulturní památka, druzí zas, že jde doslova o barák na odstřel. Ministryně kultury rozhodla přezkoumat rozhodnutí památkářů z resortu kultury neprohlásit dům za kulturní památku. Společnost Flow East, která chce na místě postavit prosklený Květinový dům, musí opět čekat. Předseda společnosti James Woolf si myslí, že může jít o zneužívání pravomoci. 

Jak jste se dozvěděli, že chce ministryně kultury ještě přezkoumat rozhodnutí památkářů z resortu kultury, kteří dům neprohlásili za kulturní památku?
Nejdříve jsme se o této zprávě dozvěděli z médií den předem. Oznámení o rozhodnutí jsme dostali do naší firemní datové schránky ve středu 5. prosince.

Jak rozhodnutí vnímáte? Je to pro vás rána pod pás?
Ministerstvo kultury nejdříve začátkem tohoto roku prohlásilo, že nebude posuzovat, zda je budova na Václavském náměstí 47 kulturní památkou. Pak toto rozhodnutí zvrátilo a na začátku dubna 2012 zahájilo řízení o prohlášení domu za kulturní památku, které trvalo 5 měsíců, a v září 2012 shledalo, že uvedená budova zcela evidentně není kulturní památkou. Pět týdnů po tomto rozhodnutí ministryně sama oznámila svůj záměr přezkoumat rozhodnutí vlastního ministerstva a nyní v prosinci 2012 oficiálně zahájila přezkumný proces . Tato dlouhotrvající nejistota je nepřijatelná pro podnikání v jakémkoliv oboru. Člověk se musí ptát, jestli se nejedná o zneužívání pravomocí.

Stojí vás toto neustálé oddalování a nejistota peníze navíc, budete třeba žádat nějakou náhradu?
Všechny časové průtahy stojí samozřejmě investora velké částky peněž a ministerstvo kultury si je této skutečnosti plně vědomo, jelikož od advokátní společnosti Glatzova & Partners, která zastupuje akcionáře, obdrželo stížnost. Všechny pohledávky v této věci jsou řešeny těmito právními zástupci. 

Věříte, že někdy povolení k projektu dostanete?
Věříme, že budoucnost centra Prahy si zaslouží více než městský úpadek a označení ráje pro prostitutky a drogové dealery, takže změna a rozvoj jsou nutné. Domníváme se, že tato změna vyžaduje spojení a spolupráci tří klíčových stran: místní samosprávy a vlády, soukromých investorů a široké veřejnosti.

Jak hodnotíte spojení těchto tří stran?
Pokud jde o místní samosprávu a vládu, věříme, že Praha 1 a Magistrát hlavního města Prahy jako takové jsou součástí této změny, a že činí konkrétní kroky ke zlepšení situace na Václavském náměstí. Domníváme se, že vláda musí mít integritu a autoritu implementovat zákony a pravidla spravedlivě ke všem právnickým osobám či subjektům v České republice a tedy nesmí zneužívat své pravomoci pro utišení jedné hlasité menšiny.

Určitě jde o menšinu?
Široká veřejnost je rozsáhlá tichá většina Čechů, která žije či navštěvuje toto krásné město. Potřebuje služby a prostředí, které bude důvodem k pravidelné návštěvě centra Prahy. Město musí být pro širokou veřejnost a nikoliv pouze pro skupinku, která fanaticky věří, že jejich názor by měl být všem vnucen. Takže, opravdu se domníváte, že centrum Prahy by mělo nadále upadat a obchodní centra na Zličíně a Chodově prosperovat? My nikoliv. A rovněž si nemyslíme, že si toto přeje většina Čechů. 

Proč by měla být podle vás současná stavba zbourána?
Jakožto dlouhodobý vlastník budovy na Václavském náměstí 47 jsme zjistili, že tato budova je bohužel na konci své životnosti. Tato skutečnost byla potvrzena ve zprávě od Jiřího Černého. Stav železobetonové konstrukce horních dvou pater je velmi špatný a vyžaduje velké zásahy, které jsou srovnatelné s výměnou celé konstrukce. Rovně stav spodní stavby a základů je velmi špatný, jelikož nemají hydroizolaci. Tento stav se již projevuje na fasádě, kde zjišťujeme přibývající množství trhlin.

Takže je podle vás nutné dům nahradit...
Je to podobné jako u starého auta, když dojde na konec své životnosti, je nutné ho, bez ohledu na osobní vztah k tomuto stroji, vyměnit. Budete také překvapeni, když vám soused vzdálený tři vesnice řekne: "Ne, nemůžete si auto vyměnit a musíte ho zachovat jako klasického veterána." Jsme překvapeni ještě více, když skupina "expertů na veterány", kteří ale tyto veterány sami nevlastní, tvrdí, že vaše auto je veterán na základě jejich pocitů a úsudku, jelikož podle nich auto vašeho souseda je veterán, takže to vaše musí být dle veteránem také. Tito "experti" si také všimli, že auto má starou ocelovou karosérii a starý motor - ano, má, auto je staré, ale toto samotné ještě neznamená, že to je klasický veterán. Pro ty, co četli Kafku, je tato absurdita zřejmá.

 

Nezbourat. Zbourat. Nezbourat. Osud domu rozhádal Prahu

5. 12. 2012 Mladá fronta DNES 
Pavel Švec

Investor chce zbourat dům v Opletalově ulici a postavit místo něj moderní centrum. To mu povolili magistrátní památkáři. Ministerstvo kultury s tím nesouhlasí. Takový model se neustále opakuje.

NOVÉ MĚSTO Už to začíná připomínat nekonečnou telenovelu. Se všemi emocemi, zvraty či dramatickými výstupy. Řeč je o osudu domu na rohu Opletalovy ulice a Václavského náměstí. Zahraniční investor ho chce zbourat a postavit zde moderní architektonicky neotřelý dům. S tím ale nesouhlasí někteří odborníci a část veřejnosti, pro niž se dům stává symbolickým štítem v boji za kulturní dědictví země. 
Spor dvou nesmiřitelných stran, v obou případech zastávajících ze svého pohledu oprávněné zájmy, musí rozseknout ministerstvo kultury a magistrátní odbor památkové péče. Jenže vzájemně protichůdná rozhodnutí situaci ještě více znepřehledňují. 
Jednou dům jedna instituce povolí zbořit, druhá se proti tomu odvolá a naopak by ráda, aby byl chráněnou památkou. A tak je to pořád dokola. 
Mezitím čas od času přijde na Václavské náměstí demonstrovat dav kritiků demolice, což se stane i dnes. Čas od času se britský investor James Woolf (jeho manželka a maminka jsou z Česka) vytasí s úchvatnými vizualizacemi nové budovy – takzvaného Květinového domu, který by měl historickou stavbu nahradit a přeměnit tím dnes nevábné místo na vysoce exkluzivní adresu. Přitom ho to vyjde zhruba na miliardu korun. 

Komise z ministerstva: Ještě to přezkoumejte 

Právě včera rozkladová komise ministerstva kultury doporučila ministryni Aleně Hanákové, aby zahájila další řízení, které by mělo přezkoumat rozhodnutí pro změnu památkového odboru ministerstva kultury, jenž v září rozhodl, že dům v Opletalově neprohlásí za kulturní památku. 
„Přezkumné řízení je zahájeno rozhodnutím, které podepíše ministryně. A ta jej podepíše patrně zítra,“ řekla mluvčí ministerstva Markéta Ševčíková. 
Hanákové se totiž zářijové stanovisko jejích podřízených nezdálo a měla pochyby, zda není nezákonné a zda nemohl být poškozen veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví. Rozkladová komise pak domněnky ministryně označila za oprávněné. 
Tím se vše v podstatě vrací na začátek a do skončení přezkumného řízení se na dům vztahuje ochrana, jako kdyby památkou prohlášen byl. Investor, který se chvíli radoval, že může začít bourat a následně stavět, najednou zase nic jistého nemá. 
Snad aby to bylo ještě o něco složitější, je na místě popsat důvod, kterým památkový odbor ministerstva obhájil rozhodnutí dům neprohlásit za památku. Volně citujme: „Přestože má stavba nesporné kvality a důležité místo v pražské rezervaci, za chráněnou památku ji neprohlašujeme, protože nechceme, aby ‚důsledky závažných právních vad stanoviska magistrátních památkářů‘ hojilo nadhodnocení kvalit předmětného domu.“ Co to znamená? 
Stručně toto: Zbourat dům v Opletalce umožnili magistrátní památkáři. Jejich rozhodnutí památkáři z ministerstva kultury shledali jako nezákonné a zrušili ho, ale až po zákonné lhůtě. Tehdejší ministr kultury Jiří Besser proto rozhodnutí svých podřízených zrušil, neboť majitel domu půl roku počítal s povolením bourat od magistrátu a ministerské zamítnutí by mohlo údajně ohrozit jeho investici. Woolf prohlašoval, že by své ušlé ekonomické zájmy hájil u soudu. 
S dobrými vyhlídkami však Woolf nežil dlouho. V zápětí na rozhodnutí Bessera zareagovali historikové umění a znovu na ministerstvo poslali návrh, aby se dům stal kulturní památkou.

 

Duel nesmiřitelných

5. 12. 2012 Mladá fronta DNES 

Pět otázek pro dvě strany sporu. Proč by měl, či neměl rohový dům v Opletalově ulici stát? 

Chápejme spor o osud domu v Opletalově jako souboj dvou táborů. 
Demolici obhajuje investor James Woolf, proti bourání vystupuje Richard Biegel z Ústavu pro dějiny umění FF UK. Položili jsme jim pět stejných otázek. 
1. Čím je dům zajímavý? 
2. Čím naopak tuctový? 
3. Proč by se (ne)měl bourat? 
4. Co by tu mělo vzniknout a kdo to bude platit? 
5. V případě, že dům spadne, vznikne pražský precedens, který spustí lavinu dalších demolicí?

James Woolf: Ať ho nahradí výjimečný moderní dům

1. Původní budova byla navržena v roce 1880 architektem, jenž je autorem Národního muzea. Fasáda původní budovy byla bohužel v roce 1920 stržena a byla přidána další 2 patra. Současný dům je naprosto všední a nemá nic z kouzla původního. 
2. Dnešní budova je natolik tuctová, že ji architekt Bohumír Kozák, který stál za odstraněním fasády, ani nezahrnul do svého bohatého portfolia. Užití mnohoslabičného výrazu k popisu okna neudělá z okna výjimečný prvek, stejně tak medicínský popis palce – digitus primus manus – neudělá z palce více než zase jen palec. 
3. Statika budovy je na konci své životnosti. Je to podobné jako u starého auta, když dosluhuje, je nutné ho, bez ohledu na osobní vztah k tomuto stroji, vyměnit. 
4. Vznikne tu budova, jež bude výjimečná a zajímavá a která bude novou přidanou hodnotou pro centrum Prahy. Budova, která zamezí úpadku této části města a přinese do centra opět život. Přirozený vstup na Václavské náměstí z hlavního nádraží si zaslouží dům vhodný pro tuto lokalitu, jenž bude vstupní branou pro hlavní náměstí. 
5. Že z toho bude precedens? Nikoliv. Je to podobné, jako když umožníte průjezd tramvají jednou ulicí, nepovolujete tím průjezd všemi ostatními ulicemi. Tento argument precedentu je používán odpůrci změny, aby si tak zajistili veřejnou podporu pro své osobní politické ambice, a ne pro opravdový zájem města. Každý případ by měl být posuzován dle jeho kvalit řádně kvalifikovanými odborníky, což v našem případě je. Nejvíce nebezpečným precedensem pro Česko a podnikání obecně je kontinuální otevírání tohoto případu, kde již padlo konečné rozhodnutí. Tyto přezkumy a časové průtahy povedou k tomu, že investoři budou odcházet do jiných zemí, což zapříčiní ještě hlubší a delší ekonomickou recesi v zemi.


Richard Biegel: Nebourejme dům, který sám funguje

1. Dům v Opletalově ulici je pozoruhodná stavba, jejíž architektonický výraz balancuje na hraně kubismu, moderny a klasicismu. V tomto směru je to jedinečný svědek zrodu moderní architektury. Zároveň je součástí celkového urbanistického konceptu Václavského náměstí. 
2. Jestliže tuctový znamená respektovat pravidla hry, což je předepsaná výška střechy, úroveň říms a tak dále, tedy atributy „běžného“ domu, tak pak je tuctová většina staveb v Praze. Pro Václavské náměstí představuje sílu zejména v celku. Dům, který dodržuje regulační pravidla, je městotvorný. Tuctovost je tady jeho obrovská síla. Neupozorňuje na sebe zbytečně, protože umocňuje celek náměstí. 
3. Na tuto otázku naleznete odpověď v obou předchozích bodech a i v bodě 4. a 5. 
4. Proč by mělo vznikat něco nového? Funkce domů na náměstí je chápána jako smíšená. V přízemí jsou obchody, nad nimi kanceláře, ještě výš byty a v podkroví třeba ateliéry. Nejlepší náplní i z ekonomického pohledu je polyfunkční dům – a to tento je. Proč by pak neměl fungovat? Koneckonců náplň se zde nabízí sama. Bohužel je velkým problémem Václavského náměstí, že zde zejména moderní domy nefungují smíšeným městským životem. Objekt v Opletalově ulici je jakýmsi lakmusovým papírkem, který na tento problém upozorňuje. Je po stavební stránce zdravý, je obydlený, jsou v něm obchody. Stačí pouze běžné opravy, jež by měl platit majitel. Stejně jako jinde. Dokáže si na sebe prostě vydělat sám, stojí a funguje. Vždyť je to jedno z nejlukrativnějších míst v metropoli. 
5. Je to precedens. Autorsky jsou pod ním podepsaní dva významní architekti. Je to kvalitní dům, když se zbourá dojde k prolomení určité hranice. Jestliže zbouráme tento nesporně kvalitní dům, pak může padnou spousta jiných domů, jejichž kvality jsou méně zjevné.

 

Architektura na pozadí úřednických chyb

19. 9. 2011 ceskapozice.cz


Případné bourání domu na Václavském náměstí již vyvolalo vlnu kritiky, přitom o něj investor dosud nepožádal stavební úřad v Praze 1.

Jde o významnou památku nebo architektonický omyl? Plánovaná demolice domu na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice v centru Prahy vyvolala emotivní a v drtivé většině odmítavé reakce. Do veřejné debaty se připojil i bývalý prezident Václav Havel. Kritika byla určena hlavně ministrovi kultury Jiřímu Besserovi. Ten ale o samotném bourání domu nerozhodoval, neboť to spadá do pravomoci stavebního úřadu Prahy 1. O jeho verdikt však investor, společnost Flow East, ještě ani nepožádal. Pokud mu jeho plány úřady schválí, do projektu novostavby, která má dům nahradit, vloží zhruba miliardu korun.

Flow East koupil komplex na Václavském náměstí v roce 1994, o šest let později získala firma ještě sousední pozemek v Opletalově ulici. Jejím záměrem je rohový dům na náměstí zbourat a nahradit ho novostavbou, která se bude rozkládat i na přilehlých parcelách.

Z magistrátu na ministerstvo
Pokusme se rozmotat komplikovanou a vleklou kauzu plánované demolice, která zatím nedospěla do finále. Na podzim 2009 požádal Flow East o vydání závazného stanoviska k demolici odbor památkové péče pražského magistrátu. Ten po několikerých úpravách záměr investora schválil, a to i přes nesouhlas Národního památkového ústavu. Klub Za starou Prahu – občanské sdružení, které se věnuje ochraně památek – podal stížnost a věc začal řešit odbor památkové péče ministerstva kultury.

Úředník, který dostal záležitost na starosti, konstatoval, že postup magistrátních památkářů nebyl zcela v pořádku a jejich výrok zrušil. Jenže rozhodoval v takzvaném zkráceném řízení. To mimo jiné neumožňuje, aby se k případu vyjadřovaly zainteresované strany, tedy ani investor. „Institut zkráceného řízení má svoje pravidla a někdy se dá použít a někdy ne. V tomto případě se bavíme o druhé variantě,“ uvedl pro ČESKOU POZICI Stanislav Brunclík, mluvčí ministerstva kultury. Flow East, kterého se chyba úředníka dotkla, rozhodnutí odboru památkové péče ministerstva kultury napadl.

Rozkladová komise složená z deseti advokátů a ředitele právního oddělení vypracovala pro ministra Jiřího Bessera analýzu, v níž konstatuje, že odbor památkové péče pochybil, když věc posuzoval ve zkráceném řízení. Komise Besserovi doporučila, aby rozhodnutí ministerského odboru památkové péče zrušil.

„Ministr mohl postupovat v zásadě ve dvou směrech. Chybu úředníka pominout a porušit správní řád, a tedy i zákon této země, a riskovat žalobu, která by s vysokou pravděpodobností dopadla v neprospěch státu, nebo se ztotožnit s právním názorem rozkladové komise a rozhodnutí odboru památkové péče ministerstva kultury zrušit,“ vysvětluje Brunclík. Koncem května Besser verdikt odboru anuloval. Nerozhodoval ale o tom, zda bude dům zbourán, či nikoliv.

Nové řízení?
V polovině července podalo 13 vysokoškolských profesorů podnět k obnově řízení, které bylo vinou chybného postupu odboru památkové péče ministerstva kultury zrušeno. Signatáři mimo jiné poukazují na to, že magistrát posuzoval nedbale architektonickou a urbanistickou kvalitu objektu na Václavském náměstí, a také prý bylo „neúplným a zavádějícím způsobem interpretováno vládní nařízení o Pražské památkové rezervaci ve prospěch investora“.

Oprávněnost podnětu posuzovala rozkladová komise ministerstva kultury. K jakému závěru dospěla a jak se k jejímu doporučení postaví ministr, by mělo být známo během tohoto týdne. Ale ani tentokrát Besser nevydá žádné povolení, či stopku samotné demolici domu.

Konečný verdikt, zda místo současného objektu vyroste novostavba se skleněnou fasádou, vyřkne stavební úřad Prahy 1. Investor, společnost Flow East, doposud nepožádal o vydání rozhodnutí o odstranění stavby ani o územní rozhodnutí o umístění novostavby. Začátkem září prezentoval Flow East svou vizi komisi pro územní rozvoj Prahy 1.

„Vyřizujeme podklady, které potřebujeme k územnímu řízení. Doufáme, že povolení k demolici získáme v březnu příštího roku. Pokud se tak stane, s demolicí začneme v dubnu,“ uvedl pro ČESKOU POZICI James Woolf, zakladatel a předseda představenstva Flow East. „Stavební práce potrvají zhruba 18 měsíců. Náklady odhadujeme na miliardu korun,“ dodává Woolf.

Autorem architektonického návrhu novostavby je britská kancelář Chapman Taylor, která zvítězila v soutěži, jíž se účastnily další čtyři společnosti. Architekti se inspirovali křivkami Svatovítské katedrály, liniemi hořící svíčky a rozkvétajícími květinami. Proto získal projekt pracovní název Květinový dům.

Věž i fasáda pryč!
Je pravděpodobné, že případné bourání komplexu na Václavském náměstí ještě vyvolá další spory. Důvodem jsou naprosto opačné pohledy na hodnotu domu. Budova, původně určená k bydlení, byla postavena v roce 1880. Koncem 20. let minulého století ji majitelé, rodina Benešových, prodali Národní chmelařské společnosti, která nechala byty přestavět na kanceláře.

Během stavebních úprav, jež vedla kancelář Dušek, Kozák a Máca, byla přistavěna dvě patra a odstraněna byla dominanta objektu – rohová věžička. Neorenesanční fasádu nahradily umělé kamenné kvádry uspořádané do jednoduchých geometrických tvarů v secesním stylu. Tehdy tyto úpravy vyvolaly kontroverzní reakce.

James Woolf je přesvědčen, že budova dnes není významnou architektonickou památkou. „Zásahy z konce 20. let vznikla budova, která dle našeho názoru není ničím výjimečná a my ji chceme nahradit něčím nevšedním,“ tvrdí Woolf. Zcela jiný pohled na komplex mají představitelé Klubu Za starou Prahu. „Samotný dům je kvalitní, je dílem významného architekta z významné epochy české architektury a navíc je úplně zdravý,“ tvrdí jeden ze členů klubu Jakub Bachtík.

Kromě toho klub poukazuje na to, že objekt stojí v památkové rezervaci chráněné UNESCO a měl by tedy být pod nejpřísnější památkovou ochranou. „Bojím se, že se zbouráním tohoto domu dojde k prolomení limitů developerské těžby v památkové rezervaci. Když status rezervace nic neznamenal tady, nebude mít váhu ani u stovek dalších památek, které jsou pod její ochranou,“ říká jednatel Klubu Za starou Prahu Richard Biegel.

Paradoxem je, že významný architekt Bohumír Kozák, který koncem 20. let vedl přestavbu domu, se angažoval v Klubu Za starou Prahu, a byl také dlouholetým předsedou spolku. Rekonstrukci komplexu na Václavském náměstí, k níž získal povolení až po několikaměsíčním vyjednávání s památkáři, ale nikdy nezařadil mezi své referenční projekty.

 

Moderní skleník pohřbí starý dům. „Takový je život“

2. 9. 2011 Mladá front DNES


Bourat, či nebourat? Otázka, která rozdělila společnost. Rohový dům na Václavském náměstí asi skončí v troskách, protože úředníci povolili demolici. Vlastník domu James L. Woolf MF DNES poskytl exkluzivní rozhovor.

NOVÉ MĚSTO V Praze není zas tolik staveb či developerských záměrů, které vyvolávají takovou vlnu vzrušení jako ta na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice. Rohový dům chce totiž investor zbourat a nahradit ho moderní prosklenou budovou. Za jeho záchranu se sepisují petice, lidé demonstrují a odborníci se přou.
Málokdo však ví, kdo stojí v pozadí záměru, který vzbuzuje takové emoce. Je to James L. Woolf, majitel společnosti Flow East. Pochází z Velké Británie a do Prahy se přistěhoval před dvaceti lety. Jeho manželka a maminka jsou z Česka. V centru metropole nevlastní jen budovu na rohu Václavského náměstí, ale celou řadu dalších. Za stovky milionů jich už několik nechal opravit.
Například rohový dům v místech, kde ústí na Václavské náměstí ulice Jindřišská. Zde byl dříve nevzhledný průjezd, ve kterém se scházeli dealeři drog a narkomani. To se změnilo poté, co nechal objekt kompletně zrenovovat a umístil do něj obchody. „Stejný cíl mám i s domem na rohu Opletalovy ulice,“ začíná rozhovor Woolf.

* Řadu budov jste v Praze opravil, a zrovna tuto chcete zbořit, proč?

Máme k tomu několik důvodů. Za prvé, drtivá většina rohových domů, které na náměstí stojí, má nárožní věžičku. A měl ji i tento dům, než ho v roce 1922 přestavěli. Václavské náměstí je zajímavé právě i díky těmto prvkům a je nutné ho chápat jako celek. Nynější podoba domu bez nárožní dominanty je v podstatě nevhodná. Druhý důvod je ten, že nám současné dispozice neumožňují vytvořit moderní prostor pro kanceláře a obchody. Pozitivem je, že máme k dispozici domy tři. Ten rohový, sousední hotel Jalta a bývalou tiskárnu v Opletalově ulici, tak je možné objekty uvnitř spojit. Odděleně by to nefungovalo.

* Lidé příliš netuší, co má na místě vyrůst. Jaké jsou vaše plány?

Bude zde obchodně-administrativní centrum. V prvních čtyřech patrech budou obchody, ve zbylých kanceláře.

* Myslíte, že jste vytvořili dostatečně kvalitní architekturu, která si „zaslouží“ stát na tak významném místě, které je pro Čechy takřka národním symbolem?

Jsem přesvědčený, že zde postavíme něco opravdu jedinečného, krásného. Důležitá bude odpověď, až se za sto dvě stě let budeme ptát, co se stalo s architekturou v Praze na začátku 21. století. Myslím, že náš projekt obstojí.
» Pokračování na str. B3

Moderní skleník pohřbí starý dům. „Takový je život,“ říká investor

» Pokračování ze str. B1
* Historický dům tedy musí ustoupit moderní architektuře?

Tak to v životě chodí. Vezměte si třeba kubismus. Nikdy by nevznikl, kdyby mu neustoupily starší domy. Navíc památkáři potvrdili, že tento dům není až tak architektonicky cenný. A když nová stavba respektuje okolí, místo dotváří a obohacuje, je to dobře. Myslím si, že tato kritéria náš dům splňuje.

* Proti demolici je řada lidí, a dokonce se na náměstí demonstrovalo. Dům hájí i Václav Havel.

Je to dobře, máme demokracii a každý má na svůj názor právo. Havel mě trochu zklamal, že nevznesl třeba zásadnější problémy, které Václavské náměstí má. Když se před lety stavěl Tančící dům, také mu nebyla veřejnost příliš nakloněna. No a vidíte, dnes patří mezi největší pražská lákadla.

* Ale v centru se staví prakticky jen v prolukách. I Tančící dům je vmístě, kam dopadla bomba.

Pozor, to není pravda. I na Václavském náměstí se v posledních letech několik domů zbouralo. Klub Za starou Prahu chce mít z metropole muzeum a s tímto názorem se neztotožňuji.

* Nezměníte tedy svůj záměr?

Ne. Celý projekt mě stál několik dobrých let a jsem přesvědčený, že dělám dobrou věc.

* Prošla by vám podobná demolice třeba v Londýně?

V centru Londýna stály domy, které měly být národní památkou, ale nahradila je budova Union Bank of Switzerland. Vláda nechtěla investice UBS ztratit. Také jí vadilo, že se obchody stěhují mimo centrum. Odlehlá místa nejsou pro byznys atraktivní, a naopak přitahují negativní aspekty. Nechci, aby se něco podobného stalo i v Praze. Dům v Opletalce chátrá 30 let a to má dopad na okolí. Když ho opravím, nalákám sem investory i lidi.

* Co říkáte na stále se měnící rozhodnutí ministerstva?

Původní rozhodnutí bylo zvláštní a domnívám se, že komise, která zamítavé stanovisko vydala, k tomu ani neměla pravomoc.

* Soudil byste se, kdyby se nakonec rozhodlo, že nesmíte bourat?

Nejdříve vám demolici povolí, vy s tím počítáte a investujete. Když se to změní, vložené peníze vám nikdo nevrátí. Chráním své zájmy, není to veřejná stavba.

„Inspirovali jsme se detaily pražských staveb. Je to symbol znovuzrození metropole.“ » FAKTA Václavské náměstí 47

Nový skleněný dům se podle plánů začne stavět v druhé polovině roku 2012. Stavba má být hotova na začátku roku 2014. Investice bude kolem 1 miliardy. O demolici domu definitivně rozhodne stavební úřad. Co říkají odpůrci „Návrh přes široký odpor veřejnosti počítá s likvidací historické, architektonicky i urbanisticky hodnotné památky. Namísto ní připravuje novostavbu mohutného bloku s nárožní věží, která se svou povahou vymyká ostatní zástavbě v horní části Václavského náměstí. Demolice domu je nenapravitelnou ztrátou a jejím povolením se vytvoří precedens.“ Martin Mádl Ústav dějin umění AV ČR

Foto popis| Majitel před svým domem James Woolf je přesvědčen, že stávající historický dům nahradí kvalitní architekturou.
Foto autor| Foto: Michal Šula, MF DNES

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha

 

Centrum Prahy změní dům za miliardu

31. 8. 2011 Hospodářské noviny
Martina Marečková



Výstavba v památkové zóně

DEMOLICE. Investor Flow East dál stojí za svým kontroverzním plánem zbourat dům na pražském Václavském náměstí a nahradit jej novostavbou. Projekt už několikrát přepracoval a schválili ho už i pražští magistrátní památkáři. 

Zbourat, nebo zakonzervovat? Doposud bylo slyšet více oponenty demolice budovy na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice v Praze. Nynější dům, dílo Bohumíra Kozáka, je například podle profesora Rostislava Šváchy z Ústavu dějin umění Akademie věd České republiky „hodnotným příkladem neoklasicistní architektury“. Švácha v polovině července spolu s dalšími 12 vysokoškolskými profesory architektury a dějin umění a estetiky vyzval ministra kultury Jiřího Bessera k obnově řízení ve věci zamýšlené demolice zmíněného domu. 
Majitel diskutovaného objektu, společnost Flow East podnikatele Jamese Woolfa, se doposud mediální debaty neúčastnil, HN však na žádost rozhovor poskytl. Projekt proskleného polyfunkčního domu, který má nahradit stávající budovu, je kritizován, Flow East ale argumentuje tím, že má od úřadů k demolici souhlas a jeho návrh má podporu odboru památkové péče pražského magistrátu. 
Původní záměr hotel? Dnes nesmysl Projekt „Nárožní dům Václavské náměstí – Opletalova“ prošel za poslední čtyři roky vývojem. První návrh projektu zamítl v červnu 2007 jak Národní památkový ústav (NPÚ), tak magistrátní památkáři. Druhý projekt z roku 2009 od jiného architekta opět zamítl NPÚ, odbor památkové péče pražského magistrátu však návrh loni v červnu schválil. Ale až poté, co investor nechal záměr upravit mj. tím, že ubral jedno patro. Podle současného návrhu má mít budova tři podzemní podlaží, z nichž ve dvou budou parkovací stání, a šest nadzemních podlaží. K pronájmu má mít okolo 20 tisíc metrů čtverečních. Flow East aktuálně vyřizuje potřebné podklady pro podání žádosti o vydání územního rozhodnutí a až po jeho obdržení hodlá zažádat o vydání rozhodnutí o odstranění stávající stavby. 
Kromě zmíněného nárožního domu Flow East vlastní také sousední objekt bývalých tiskáren v Opletalově ulici číslo 3. Nyní chce obě parcely spojit a postavit na nich novostavbu. „Nebyla využívána více než 30 let. Myslíte, že je moudré nechat budovu v centru města chátrat tak dlouhou dobu?“ říká o bývalých tiskárnách Woolf s tím, že zanedbané budovy a jejich okolí přitahují do centra města prostituci a dealery narkotik. „Myslím si, že město by mělo lákat do centra byznys,“ uvádí Woolf. „Čím hezčí prostředí vznikne, tím více byznysu přitáhne. A nemám na mysli nevěstince,“ dodává. 
Původně chtěl Woolf na místě bývalých tiskáren zbudovat hotel a spojit jej s hotelem Jalta, který Flow East vlastní. Ale dnes již nemá podle něho smysl stavět v Praze další hotely. „Mým záměrem je vytvořit pro Prahu to správné. Může to znamenat něco zbourat, nebo naopak zrenovovat. Záleží na každé budově. 
Špatné by bylo postavit na místě hotel, protože Praha další hotely nepotřebuje. Uznávám, že můj původní záměr byl špatný a stál mě dost peněz, protože se architektonický návrh na dva roky zastavil kvůli projektování. Ale teď si za svým plánem stojím,“ říká Woolf. 
Do nového projektu hodlá Flow East investovat více než miliardu korun a celkové investiční náklady včetně pozemku Woolf odhaduje na téměř dvě miliardy korun. Woolf, jehož matka pochází z Česka a otec je Brit, žije v Praze od roku 1990. Flow East vlastní v centru Prahy několik historických budov. Na Václavském náměstí je to hotel Jalta, budova Forum nebo například Richtrův dům na Malém náměstí. Všechny tyto budovy zrekonstruoval. Projekt na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice má být novou dominantou. 
Je současný dům nahraditelný? Architekti se přou „Nádhera Prahy je v tom, že se neustále vyvíjí, že 300 let staré domy stojí vedle nových,“ říká Jan Kněžínek, ředitel odboru památkové péče pražského magistrátu. K dané problematice objektu na nároží Václavského náměstí a Opletalovy připomíná, že ze 14 expertů, kteří projekt posuzovali, 11 s návrhem souhlasilo a tři se zdrželi hlasování. Diskuse je však podle něho potřebná. Historie budovy, kterou chce investor zbourat, sahá do roku 1880. V roce 1920 na ní byla realizována nástavba horních dvou pater včetně úprav fasád podle návrhu inženýrů Duška, Kozáka a Malého. Současný stav tak původní budovu nepřipomíná. Nového návrhu se v minulosti zastal například architekt Zdeněk Lukeš. 
Záměr investora naopak kritizuje občanské sdružení Klub Za starou Prahu a jeho protest proti demolici podepsalo na 14 tisíc lidí. Podle 13 vysokoškolských profesorů, kteří se kvůli demolici obrátili na ministra kultury Bessera, je dům architektonicky i urbanisticky cenný a „jeho odsouzení k demolici by znamenalo neospravedlnitelný kulturní přečin v českém i evropském významu“, uvádí se v jejich prohlášení. Jiní architekti však argumentují, že dům není na žádném seznamu architektonicky významných budov, a je proto „nahraditelný“. Autorem návrhu novostavby je studio Chapman Taylor, jehož studie připomíná propletené stonky a květy kytice, ale i vlny inspirované klenbou katedrály svatého Víta. Projekt se oficiálně jmenuje Verdi, ale uchytila se přezdívka Květinový dům. 
Tento měsíc senátní kulturní výbor vznesl požadavek, aby odbor památkové péče pražského magistrátu svůj souhlas s demolicí domu přezkoumal. Podle Kněžínka však není co přezkoumávat. Rozkladová komise má podle posledních informací o žádosti rozhodnout 7. září. „Tato budova bude hodnocena v perspektivě 50 nebo 100 let… Každý má právo na názor a já bych byl tím posledním člověkem, který by chtěl zbourat budovu na Václavském náměstí číslo 19 nebo jiné krásné budovy, ale když něco není architektonicky významné…“ říká Woolf s tím, že odpůrci jeho záměru chtějí z centra Prahy udělat muzeum. „Když nebudeme stavět velké projekty, byznys se odstěhuje z centra na okraj města a budovy budou chátrat další desítky let,“ dodává. 

***

2 miliardy korun Takové jsou celkové investiční náklady na projekt přezdívaný „Květinový dům“, který má vzniknout na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice v Praze. Částka je včetně investice do pozemku. 

Mým záměrem je vytvořit pro Prahu to správné. Může to znamenat něco zbourat, nebo naopak zrenovovat. James Woolf investor Flow East 

1,8 miliardy kč 

Za tolik si městská část Praha 4 pronajala na 35 let nové prostory u stanice metra Budějovická. Do nové budovy v ulici Antala Staška se přestěhovalo 334 zaměstnanců ze 180 kanceláří. Radnice je zároveň propojena s poliklinikou a lékárnou. Vedle nového úřadu by měl v budoucnu vyrůst ještě parkovací dům pro 450 aut. 

Foto popis| novostavba Hotel Jalta investor James Woolf zrekonstruoval, vedlejší objekt chce zbourat a nahradit novým. 
Foto autor| vizualizace: Flow east 

Foto popis| noční pohled Centrum Prahy potřebuje byznys. Obchodníci by mohli pomoci vytlačit z Václavského náměstí prostituci i narkomany, tvrdí investor James Woolf. 
Foto autor| vizualizace: Flow east 

 

Praha se zastavila ve vývoji

16. 11. 2011 Hospodářské noviny
Martina Marečková


Chybí jí zajímavá a moderní architektura

NEUSTOUPIT. Tvrdohlaví architekti mají málo zakázek, ale když investora přesvědčí, vznikne unikátní dílo, říká historik architektury Zdeněk Lukeš.
Zdeněk Lukeš, historik architektury 

Praha by neměla promarnit příležitost zachovat některé své architektonicky cenné budovy. Příklad si může vzít z Madridu, kde město nenákladnou rekonstrukcí využilo budovy bývalých jatek k unikátním kulturním účelům pro veřejnost. Podobným způsobem by se dala využít historická budova nákladového nádraží v Praze-Žižkově, kterou chce investor zbourat. Říká to historik architektury, publicista a vysokoškolský pedagog Zdeněk Lukeš, jenž pracuje v památkovém odboru Kanceláře prezidenta republiky. 
Lukeš získal před týdnem v rámci 13. ročníku soutěže Nejlepší z realit - Best of Realty zvláštní cenu Award for Excellence za angažovanost a podporu kvalitních architektonických řešení pro trh nemovitostí s respektem k historii i potřebám současnosti. Cenu uděluje Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí. 

* HN: Jak se vám líbily projekty nominované do soutěže Nejlepší z realit? 

Měl jsem obavy z toho, že vyberou nekvalitní domy a že s tím budu spojován, ale oni vybrali ty nejlepší. 

* HN: Jaké jsou vaše zkušenosti s investory? 

Před lety mě architekt Martin Rajniš požádal o rekognoskaci (průzkum, pozn. red.) území nového Smíchova v Praze. To tam ještě stála Ringhofferova továrna. Napsali jsme pro developera zprávu, ale on respektoval jen pár věcí, které jsem doporučil, a zachoval jen ty nejvýznamnější věci. Naše představa s Martinem Rajnišem byla, že se na území ponechají hlavní haly, zrekonstruují se a mezi nimi vzniknou volná prostranství, kde budou třeba tržnice. A že se zbourají jen budovy, které nemají hodnotu, a místo nich se tam postaví krásná současná architektura. Rajniš měl představu, že se i přes ulici (naproti obchodnímu centru Nový Smíchov, pozn. red.) postaví domy a každý z nich navrhne jiný architekt, aby to bylo pestré. To se respektovalo ve dvou blocích naproti synagoze, ale bohužel u Radlické se postavily obrovské domy pro vydavatelství Mafra. To byla moje nepřímá spolupráce s developerem a tam mi přišlo, že promarnili příležitost. Později mě oslovil přímo investor Serge Borenstein s Charlesem Butlerem, který chtěl, abych udělal průzkum všech továren ČKD Dukla na jeho pozemcích v Karlíně. Myslel jsem si, že to dopadne podobně jako na Smíchově, že si vyberou pár věcí, které nezbourají, a ostatní půjde pryč. Borenstein se ale ukázal jako velmi rozumný investor, on znal cenu průmyslové architektury a věděl, že má své kouzlo. Všechna moje doporučení respektoval. Navíc přizval ke spolupráci špičkové evropské architekty. 

* HN: Myslíte, že v zahraničí si lépe hlídají, jak investoři rozvíjejí území a zda se památky zbytečně nebourají? 

To je různé. Byly případy, kdy se ani v nejvyspělejších zemích nepodařilo zachránit památky. Například ve Švédsku byly ve městě Malmö unikátní přístavní jeřáby. Byly největší na světě, vysoké jako několikapatrový dům. Na jejich záchranu a využití včetně okolí přístavu se vypsala velká architektonická soutěž, ale Švédové to zbourali. Myslím, že to byla velká chyba, protože by to byla obrovská atrakce toho města, které samo o sobě tak zajímavé není. Jeřáby se daly využít třeba jako vyhlídková věž, kde by mohla vzniknout kavárna. 

* HN: Investorovi by se to nejspíš nevyplatilo... 

Ano, investor zřejmě došel k závěru, že se mu to nevyplatí. Ono se to třeba nevyplatí hned, ale jednou z toho může být světová atrakce. Někdy je lepší budovy zakonzervovat a využít je, až když se ví, co s tím. Ale uvedu příklad, kde se to povedlo. Byl jsem teď v Madridu, kde jsme dělali výstavu pražského funkcionalismu. Přišel za mnou tamní architekt z útvaru hlavního města, který má Prahu rád, ale mrzí ho, že se zastavila ve vývoji. Podle něho jí chybí zajímavé moderní stavby. Oni nám ukázali třeba bývalá jatka z 19. století, která opravili. Uvnitř byl každý z pavilonů určen pro nějaký druh umělecké tvorby. Přitom město to tolik peněz nestálo. Opravili domy jen zvenku. Byli jsme překvapeni, co byli ochotni udělat pro obyvatele města. 

* HN: Máme v Praze prostory, které by se daly využít obdobným způsobem? 

Ideální je pro tento účel nákladové nádraží na Žižkově. Je sice podstatně menší než jatka v Madridu, ale dalo by se využívat stejným způsobem, a navíc by to nevyžadovalo velké náklady, protože ten dům je stavebně v pořádku. Prostory by se mohly využívat i komerčně k pronájmu studií na natáčení televizních reklam, jako restaurace... 

* HN: Ale není rozdíl v tom, že bývalá jatka v Madridu vlastní město? 

Spolumajitelem nákladového nádraží Žižkov je městská část a ta by měla mít zájem budovu využít. Dalším spolumajitelem jsou České dráhy, které si mohou klást podmínky. Město Madrid také mohlo jatka prodat, ale rozhodlo se jinak. 

* HN: Jste pro záchranu nádražní budovy na Žižkově, ale naopak nemáte námitky k záměru zbourat budovu na rohu Václavského náměstí a Opletalovy ulice... 

Námitky nemám, protože si myslím, že to je uměle vytvořená kauza. Ten dům nepředstavuje žádnou zvláštní hodnotu. Dříve stál na tom místě mimořádně cenný neorenesanční dům, ale na začátku 20. let minulého století domu přistavili tři patra a z původního zbyly jen cihly, fasáda je nová. Občas slyším argument, že je dům v městské památkové rezervaci, jako by to znamenalo, že se v městské památkové rezervaci nesmí stavět. Ale to je velký omyl. Na Václavském náměstí během posledních dvaceti let vzniklo několik nových staveb. Můj názor je, že když ta stavba není v kategorii památka, je nahraditelná za novou stavbu. 

* HN: Když se jako uznávaný odborník vyjadřujete k zásadním stavbám pro Prahu, nevytváří na vás investoři nátlak? 

Nikdy jsem nepodléhal žádným tlakům, vždy jsem říkal, co si myslím. Kdybych chtěl být líbivý, přidám se naopak k ochráncům tohoto domu. Jestliže mě nedonutil ani minulý režim, abych dělal nějaké kompromisy, nedělám je ani dneska. My nemůžeme zastavit vývoj města, a už vůbec ne na Václavském náměstí, kde se mimochodem v jeho dolní části zboural dům Diamant, a nikdo nic neřekl. Přitom ten dům měl zachované části původních interiérů. Nejhorší je, když se věci zpolitizují. To je případ Kaplického knihovny, která vyvolala vášně, a přitom ten dům by stál na Špejcharu vedle vjezdu do tunelu Blanka. 

* HN: Architekti pracují na zakázku, znamená to, že odpovědnost za to, co vzniká, nesou investoři a ne architekti? 

Záleží na tom, koho označujeme za architekta. Většinu projektů dělají stavaři, kteří nemusí být vystudovaní architekti. Jsou architekti, kteří se snaží, aby nedali z rukou nic špatného. Ale vždycky je to boj, architekt musí dojít k nějakým kompromisům. Je otázka, kde je ta hranice, je to otázka svědomí. Ale někteří na žádný kompromis nepřistupují. To byl Jan Kaplický, ten se byl schopný dohodnout s málokterým investorem. Tvrdohlaví architekti mají málo zakázek, ale když dokážou někoho přesvědčit, vznikne zcela mimořádné dílo. 

* HN: Řadu let píšete o architektuře, ale sám nenavrhujete. To jste nikdy nechtěl projektovat? 

Na architekturu jsem šel tak trochu z nouze. Oba mí rodiči byli výtvarníci a mým snem bylo studovat dějiny umění. Když jsem se rozhodoval jít na vysokou školu, věděl jsem, že se na obor nemůžu přihlásit, protože jsem měl strašlivý kádrový posudek. Nesplňoval jsem žádný z předpokladů. Dokonce jsem nebyl ani ve svazu mládeže, což byla v roce 1973 opravdu rarita. Rodiče mi poradili, že když chci dělat něco, co má něco společného s uměním, abych se přihlásil na architekturu, a tam jsem se nakonec i přes kádrový handicap dostal.